Máte-li společnost se sídlem v daňovém ráji, nelze bez dalšího spoléhat na „nežalovatelnost“ u českých soudů. Ačkoliv nemusí mít společnost na území České republiky své sídlo, závod, a tedy ani organizační složku svého závodu, může soud o žalobě proti takové právnické osobě rozhodovat, pakliže k výkonu činnosti společnosti skutečně, a nikoliv po přechodnou dobu, dochází na území České republiky dochází.
České soudy svou příslušnost v obchodních a občanských sporech s mezinárodním prvkem zakládají primárně na základě mezinárodní smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských a obchodník, pakliže mezi Českou republikou a státem sídla společnosti taková uzavřena není, pak bude posouzena dle nařízení EU Brusel I bis. Pokud je tedy stranou smlouvy např. společnost se sídlem ve státě Delaware, jenž nemá s ČR uzavřenou smlouvu, bude se soud primárně zabývat tím, zda má pravomoc dle nařízení Brusel I bis, přičemž ten dovozuje příslušnost dle sídla v jednom z členských států EU.
Pakliže společnost sídlo na území členských států EU nemá, dle 6 odst. 1 nařízení se příslušnost určuje podle vlastních právních předpisů daného státu, kde byla žaloba podána. V České republice je tímto předpisem zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Konkrétně jeho § 6 odst. 1 pak stanoví, že pravomoc českých soudů je dána tehdy, pokud lze dle procesních předpisů určit místně příslušný soud na území České republiky. Procesním předpisem je v našem případě občanský soudní řád. Podle jeho § 86 odst. 3 lze proti zahraniční osobě podat žalobu u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka závodu. I v případě jejich absence však dle § 87 písm. a) lze žalovat u soudu, v jehož obvodu má žalovaný stálé pracoviště – tedy pojem českým právem nedefinovaný. Dle judikatorních závěrů se dovozuje, že se jedná o „místo, kde žalovaný plní své pracovní úkoly“. Dále musí takové místo naplnit definici stálosti, tedy se nesmí jednat o místo, kde žalovaný pouze krátkodobě nebo náhodně působí. Pojem „pracoviště“ pro účely místní příslušnosti je definováno v Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.06.2014, sp.zn.: 21 Cdo 3027/2013 jako prostor (místo), kde žalovaný na základě pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu vykonává své zaměstnání nebo povolání (plní své úkoly vyplývající z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu). Pracoviště je, ve smyslu § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř., „stálé“, jestliže právní vztah, v němž žalovaný plní své úkoly z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu, nemá jen krátkodobou nebo příležitostnou povahu a jestliže žalovaný na pracovišti vykonává své zaměstnání (povolání) soustavně.
Pakliže má žalovaný kancelář v České republice, její sídlo uvedenou na stránkách a objektivně zde působí, budou zřejmě z pohledu soudu (i objektivně) naplněny znaky stálého pracoviště a proto bude dána pravomoc českého soudu spor rozhodovat.