Arbitráž, nebo-li rozhodčí řízení je alternativním způsobem řešení sporů. O alternativní způsob se jedná proto, že jde o mimosoudní řešení sporů, které probíhá před nezávislými, nestrannými a stranami sporu určenými rozhodci. Přestože se jedná o odlišný způsob řízení, obě strany mají (stejně jako v případě řízení soudního) rovná postavení, postup rozhodců a aspekty řízení jsou částečně regulovány platnou legislativou a rozhodnutí ve věci, označené jako rozhodčí nález, je pro strany závazné a následně právně vymahatelné, čímž se řízení soudnímu vyrovnává a je jeho vhodnou alternativou.
Jednou z velkých výhod rozhodčího řízení je jeho neveřejnost a rychlost, kdy zpravidla bývá rozhodnutí vydáno výrazně rychleji než v případě soudního řešení sporu.
Rozhodčí řízení může být vedeno i institucionálně, u stálého rozhodčího soudu. Mezi výhody takového postupu patří i absence povinnosti stran vyhledat a určit konkrétní rozhodce. Strany sporu si mohou sjednat, že rozhodce určí např. předseda rozhodčí soudu. V ČR je pravděpodobně nejznámější institucí tohoto druhu Rozhodčí soud při hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.
Obchodní arbitráž se v České republice již etablovala jako významná alternativa k soudnímu řešení sporů v oblasti obchodu a podnikatelských vztahů, ať už na mezinárodní či vnitrostátní úrovni. Oba procesy mají svá specifika, s výhodami i nevýhodami, které je nezbytné pečlivě zvážit před zahájením řízení, a to s ohledem na konkrétní podmínky sporu a vztah mezi stranami. Postavení soudů jakožto státních orgánů podléhá přísnější právní regulaci a je ze své podstaty i povahy částečně nadřazené řízení rozhodčímu, které by mohlo bez možnosti soudních zásahů stěží řádně a efektivně fungovat. Fakultativní povaha arbitráže však přináší mnoho výhod a v řadě případů může představovat efektivnější a pro zúčastněné strany přijatelnější či výhodnější způsob řešení obchodních sporů.
Mezinárodní arbitráž je poté často využívána i proto, že umožňuje rychlé určení rozhodného práva, čímž se usnadňuje překonání rozdílů mezi právními systémy různých zemí. Celý proces řešení sporu se tím výrazně zjednodušuje a (opět) především zrychluje.