Obnova řízení je v rámci civilního soudního řízení mimořádným opravným prostředkem, který směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu. Přichází v úvahu v situaci, kdy se objeví nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny účastník nemohl použít již v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, a rovněž v případě, kdy lze provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem, opět pokud jsou způsobilé přivodit účastníku příznivější rozhodnutí ve věci. Důležité však je, že tyto důkazy či skutečnosti musely existovat v době původního rozhodování soudu, jen nebyly například známy či dostupné. Jedná se tak ve své podstatě o opravný prostředek k zachování spravedlnosti zejména v případech, kdy pravomocné rozhodnutí mohlo vycházet z neznámých či neúplných informací.
Uplatňuje se podáním žaloby na obnovu řízení, v civilním procesu dle občanského soudního řádu, konkrétně podle ustanovení § 228, přičemž takovou žalobu může podat účastník řízení i vedlejší účastník, jehož práva jsou rozhodnutím dotčena. Podání žaloby na obnovu řízení je dále omezeno subjektivní a objektivní lhůtou k jejímu podání. Žalobu lze tedy podat do tří měsíců ode dne, kdy se ten, kdo obnovu navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy, nejpozději ovšem do tří let od právní moci původního rozhodnutí.
Jak je tomu však v případě, kdy byl v dané věci uzavřen a následně soudem schválen smír? Tedy v situaci, kdy se strany sporu nakonec dohodli? I na tuto situaci občanský soudní řád pamatuje, když ve svém ustanovení § 228, v odstavci druhém uvádí: „Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.“ Stěžejní tedy bude skutečnost, zda lze důvody obnovy řízení vztahovat na předpoklady, za nichž byl smír schvalován.
Předpoklady, za nichž je smír schvalován upravuje občanský soudní řád v ustanovení § 99 odst. 2, kde je stanoveno, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje, přičemž jej neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Na základě následujícího odstavce pak může soud rozsudkem zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle právních předpisů neplatný. Takový návrh lze podat do 3 let od nabytí právní moci usnesení o schválení smíru.
Obnova řízení, ve kterém byl schválen soudní smír, tedy připadá v úvahu pouze v případě, kdy mají nové skutečnosti či důkazy prokázat, že pokud by byly soudu známy při rozhodování o schválení smíru, smír by nebyl soudem schválen. Půjde tedy zejména o neplatnost dle hmotného práva, nelze přezkoumávat skutečnosti, na jejichž základě byla uzavřena např. dohoda o narovnání (většina případů smíru), která byla následně soudem schválena jako smír. Důvodem pro obnovu řízení, ve kterém byl schválen soudní smír si tak lze představit například následné objevení důkazu o tom, že účastník smíru nebyl v dané době způsobilý právně jednat (například z důvodu duševní poruchy).
Na situaci obnovy řízení, ve kterém byl schválen smír, pak lze konkrétně narazit mimo jiné například v případě vypořádání společného jmění manželů (SJM) soudním smírem. Tedy v případě, kdy manželé ohledně vypořádání SJM uzavřou dohodu a tu nechají následně schválit soudem. V takovém případě se však může poměrně snadno stát, že do dohody (a následně smíru) není zahrnut nějaký majetek, neboť nemusí být ani protistraně znám nebo může mít mylnou informaci o jeho hodnotě. Řešení takové situace nám pak poskytne zejména judikatura.
Nejvyšší soud ČR se k dané situaci vyjádřil například ve svém usnesení ze dne 2. 11. 2016 č.j. 22 Cdo 4605/2016. V dané věci se žalobce domáhal obnovy řízení z důvodu, že se mu až po uzavření smíru dostalo informace, že vnos žalované ve skutečnosti neměl být ve výši 256 800 Kč, nýbrž jen ve výši 65 044 Kč, nadto vnos žalované měl být v řízení o vypořádání SJM uplatněn až po třech letech po zániku manželství, přičemž tvrdil, že při znalosti těchto skutečností by smír s žalovanou neuzavřel. Soud se k dané situaci vyjádřil tak, že pro posouzení důvodnosti žaloby na obnovu řízení, které skončilo smírem, není rozhodnou otázka, zda by žalobce uzavřel smír, pokud by o dané skutečnosti včas věděl. Rozhodnou je pouze otázka, zda mohl být soudní smír o daném obsahu uzavřen. Dále soud uvedl, že rozhodnutí o schválení smíru není založeno na zjištěném skutkovém stavu, nýbrž na svobodné dohodě účastníků, kterou se rozhodli vypořádat předmět řízení (případně i další nároky předmět řízení přesahující). Rovněž doplnil, že skutečnost, že výše vnosu je jiná, než tvrdila žalovaná, sama o sobě vliv na správnost závěru odvolacího soudu, že soudní smír není v rozporu s předpisy hmotného práva. Vzhledem k výše uvedenému žalobu na obnovu řízení odmítl.
Závěrem tak lze shrnout, že v případě uzavírání smíru, a to v jakékoliv věci, je na místě, aby si účastníci pečlivě zjistili všechny potřebné informace ohledně svých vzájemných nároků a skutkového stavu jako takového, neboť následný soudní přezkum se vztahuje pouze k souladu s předpisy hmotného práva. Přezkum jakéhokoliv skutkového stavu tak v gesci soudů není a nelze jej dosáhnout ani prostřednictvím obnovy řízení.
6. 6. 2025