Podle § 7a zákona o daních z příjmů jsou z paušálního režimu vyloučeny mimo jiné příjmy z kapitálového majetku podle § 8, příjmy z nájmu podle § 9 a ostatní příjmy podle § 10, pokud jejich souhrnná výše přesáhne 50 000 Kč za rok. Tento limit bývá v praxi častým tématem u podnikatelů, kteří mají hlavní příjmy ze samostatné činnosti a vedle toho i menší příjmy z nájmu.
Finanční správa ve svém výkladovém stanovisku potvrdila, že překročení uvedené hranice není důvodem pro zánik paušálního režimu. Znamená pouze zánik nároku na paušální daň a vznik povinnosti podat daňové přiznání. Podnikatel tedy o možnost paušálního režimu nepřichází, pouze musí jednorázově přiznat a zdanit i tyto vedlejší příjmy.
Jak zahrnout nájem do příjmů podle § 7
Existuje ale způsob, jak příjmy z nájmu do paušálního režimu začlenit, a to prostřednictvím ustanovení § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů. Toto ustanovení stanoví, že příjmem ze samostatné činnosti je i příjem z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku. Otázkou ovšem je, jak lze majetek do obchodního majetku zařadit u poplatníka v paušálním režimu, který nevede účetnictví ani daňovou evidenci.
Zákon totiž definuje obchodní majetek jako souhrn hodnot, o nichž bylo nebo je účtováno, anebo které jsou uvedeny v daňové evidenci. Paušalista tedy formálně žádný obchodní majetek nemá. K tomu se však vyjádřila finanční správa v rámci Koordinačního výboru a upřesnila, že i poplatník uplatňující paušální výdaje může mít příjmy z nájmu zařazené pod § 7, pokud má živnostenské oprávnění k pronájmu věcí. V takovém případě se jedná o příjem z podnikatelské činnosti, a to i tehdy, když pronajímaný majetek není formálně evidován jako obchodní majetek.
Praktický dopad v praxi
V praxi to znamená, že fyzická osoba, která má živnostenské oprávnění například na pronájem a půjčování věcí movitých, může považovat úplatu za pronájem za příjem z podnikání. Tento příjem se pak zdaňuje podle § 7 zákona o daních z příjmů a uplatní se na něj paušální výdaje podle příslušné živnosti, například 60 procent.
Princip je tedy obdobný i pro poplatníky v paušálním režimu. Nevedou sice daňovou evidenci, ale pokud mají živnost na pronájem, jejich příjem z nájmu je považován za příjem z podnikatelské činnosti, nikoli za příjem z nájmu podle § 9.
Překročení hranice 50 000 Kč z nájmu tak s ohledem na uvedené samo o sobě neznamená zánik paušálního režimu. Pokud má podnikatel živnostenské oprávnění k pronájmu a příjem z nájmu zahrne mezi příjmy z podnikání, může v paušálním režimu zůstat i nadále a uplatnit na tento příjem paušální výdaje podle své živnosti.